Filmové okénko: Necítím nic

Filmový festival Jeden svět - akce, které se mi doteď dařilo vyhýbat, letos jsem na ní skončila last-minute celkem náhodou. Zrovna na projekci Necítím nic. A tak pro vás mám jednu otázku. 

Pro ty, kteří tento dokument neviděli - autor se v něm pozastavuje nad tím, proč jsou lidé dneska tak emočně otupělí a proč jen čumí do mobilu, jako kdyby to byl jejich celý život. 

Následně během toho co objíždí svět ukazuje různé lidi, kteří se stali "mistry manipulátory s lidskými emocemi". Takže nám představí online trolla z USA, kterému chybí mimo práci společnost; ženu která vydělává na promování svého psa; online dominu, která si nechala tuto disciplínu patentovat; dívku, která je v Číně cvičena, aby jako streamerka vydělávala z donatů na své živobytí; Makedonskou lékařku, která si vydělá víc pomocí fakenews; muže z Ruska, který je placen vládou za to, aby tvořil patriotistický obsah na sociální sítě; Číňana, který se na online TikToku opíjí a opakovaně zvrací... a taky lidi, jejichž život tito lidé ovlivňují. Co mě překvapilo bylo i okénko o technologii k rozpoznávání emocí, která bude podle všeho brzy součástí sběru dat o veřejném mínění v různých aspektech našich životů. 

Co bylo zklamáním byly "odborné" vsuvky. J.F. Skinner byl použit se svým výzkumem k jisté dramatizaci a jeden psycholog je tam citován a prezentován tak, že vídá čím dál tím víc citově otupělých lidí, že jim nabízí řešení v podobě odložení telefonu, ale oni neposlouchají... a to je vše. 

Ono, kdyby to autor nepojal tím stylem "pojďme se podívat, proč jsme tak otupělí a zde máte lidi, kteří s vašimi emocemi manipulují" tak by to možná působilo lépe. Třeba kdyby to měla být čistě prezentace toho, jak jsme napříč internetem manipulováni k určitému způsobu myšlení, k určitému chování, k prožívání určitých emocí, kdyby tam bylo víc prostoru dáno tomu, jaký to má na člověka dopad mimo té citově otupělosti, která je tak nějak zmíněna vágně... mohlo to mít mnohem silnější dopad. 

A teď teda k té otázce - jak vnímáte svou přítomnost v online světě? Protože to je otázka, kterou si tak nějak od shlédnutí toho filmu převaluju v hlavě. 

Sama se postupně stahuju z online světa, vrátila jsem se ke čtení knih, občas to proložím nějakým časopisem. V rámci sociálních sítí jsem měla docela vytrénovaný algoritmus, pokaždé jsem tam dostala naservírováno něco zajímavého/zábavného, považovala jsem to za takový v ruce dostupný receptář tipů k vyzkoušení... ale měla jsem problém se odpoutat, měla jsem problém přijmout tu možnost, že propásnu/neuvidím nějaký obsah, který by mi mohl změnit život... V rámci boje proti FOMO jsem je smazala z mého mobilu a strach mě opustil prakticky okamžitě. Nicméně, i mimo sociální sítě dostává člověk spoustu obsahu, který ho nabádá, aby se honil za dalšími senzacemi, aby se zvedl ze židle nad nějakými výroky, aby hledal uspokojení v konzumování obsahu... je to vyčerpávající. 

Vědomí toho, že někteří lidé jen skutečně usilují o vaši reakci, že jim nejde o to, s vám sdílet nějaké know-how nebo radost, že mnozí lidé se vyjadřují a chovají záměrně tak, aby provokovali naše emoce a nutili nás pochybovat o světě, ve kterém žijeme, případně o nás samých... ve mě vyvolává touhu začít všechny tyto lidi ignorovat, začít ignorovat celý online svět. Nesnažit se filtrovat "užitečné" od "manipulativního". 

Nicméně, mám obavy, že odpoutat se od online světa úplně by znamenalo v dnešní době se izolovat, protože... všichni jsou na síti. Případně mimo vás.