Psaní mi zachránilo život
Je načase si to přiznat. Psaní mě provází životem více jak dekádu a za tu dobu mi zachraňuje život prakticky každý den. Začalo to, když jsem byla dítě, nikdy jsem toho moc nenamluvila, ale vždycky jsem toho měla na mysli příliš, vždycky jsem toho měla příliš, co jsem chtěla říci. Avšak, nedostatek těch, kteří to chtěli slyšet. Toužila jsem po pozornosti, ne protože bych chtěla být slavná, ale protože jsem toužila po tom být slyšena, být vnímaná, nebýt se svými slovy opuštěna. Můj první blog jsem zakládala kolem 10 let a psala jsem ho jako deník, bláhově jsem ho i pojmenovala po sobě. Můj virtuální deník byl nudný a prázdný a měla jsem pocit, že přicházím o všechno to zajímavé, o co bych se mohla dělit. Vzhlížela jsem k těm, kteří měli témata, o kterých mluvili zapáleně, srozumitelně a zdánlivě lehce. Ty lidi, udělali spoustu práce, aby toho dosáhli a já ne, což je ten důvod proč mám dodnes pocit imposterství, když píšu. Nepracuju na svém stylu tak, jak bych měla, neplánuju s...